Holky na cestách

Holky na cestách

Mám skvělou maminku. Dlouhá léta pracovala jako staniční sestra v Karvinské nemocnici. V důchodu pak vypomáhala jako zdravotní sestra u praktického lékaře a starala se o mého nemocného tatínka. Vlastně ani neměla kdy sledovat, jak čas běží. Avšak věk je neúprosný. Postupně se její pohybové možnosti stále více omezovaly. Ač chtěla být dále aktivní a navštěvovala kursy pro seniory, s obavami jsem sledovala každý její návrat domů. A pak přišly první pády. Zlomená ruka, pravý kyčel, levý kyčel… Naše společné vycházky se staly minulostí. Zkoušely jsme to, ale trpěly jsme obě. Okolní svět se mamince smrsknul na byt a s mou pomocí, zahradu. Rozhodla jsem se jednat. Přeci svou úžasnou parťačku neodstavím na vedlejší kolej. Začala jsem pátrat po možnostech zapůjčení invalidního vozíku. Nebylo to vůbec snadné. Vozíky byly nekvalitní, či se na ně čekalo dlouhou dobu, půjčení bylo drahé, případně časově omezené. Už jsem to chtěla vzdát, když mi známá poradila, ať se poptám v Charitě Český Těšín. 

Po pravdě jsem si od návštěvy tohoto zařízení příliš neslibovala, avšak opak byl pravdou. Byla jsem v šoku. Najednou to šlo tak hladce. Příjemní pracovníci, ochotní a empatičtí mi dlouho sháněný invalidní vozík nabídli k okamžitému zapůjčení, za téměř symbolický poplatek a na dobu neurčitou. Dokonce mi, po uvedení mých nároků, přichystali i speciálně upravenou verzi do terénu. Byla jsem nadšená. Zase jsme s maminkou mohly vyrazit na výlet.

Naše toulky byly stále smělejší a smělejší. K osmdesátým narozeninám mně maminka zaskočila nečekaným přáním: „Chtěla bych s tebou objet Českou republiku.“ Koukala jsem na ni s otevřenou pusou. To jako myslí vážně? Zvládneme to spolu? A proč vlastně ne! Auto máme, prázdniny před námi. Jdeme do toho. A tak se moje maminka, díky zapůjčenému vozíku, podívala do Jeskyní na Špičáku, po padesáti letech se svezla na lanovce, vyjela na Stezku v oblacích, navštívila Babiččino údolí, absolvovala devíti kilometrovou turistickou trasu Českým rájem, prohlídla si Relikviář Svatého Maura v Bečově, napila se z Císařského pramene v přírodní rezervaci SOOS i z léčivého pramene ve Františkových lázních, viděla zámky Blatná, Hluboká a Červená Lhota, prošla se kol Třeboňských rybníků. A to jmenuji jen střípky z našeho společného cestování. Byl to krásný zážitek, který setřel veškeré rozdíly mezi námi. Zase jsme byly sehraný tým. Byly jsme HOLKY NA CESTÁCH.

Závěrem mi dovolte poděkovat. Poděkovat všem, kteří se obětavě podílejí na fungování organizace, jež vrací lidem naději a radost ze života. Díky za ty handicapované i za nás, kteří se o ně staráme. Nebýt Vás, byl by náš život těžší.

Františkovy Lázně

Jeskyně na Špičáku

Trasa naší cesty kol ČR

Stezka v oblacích